Jak spolu stromy komunikují?

Myšlenka mluvících stromů zachycuje lidskou představivost po celé generace. Dobře, možná s námi nemluví, ale ukázalo se, že stromy mohou "mluvit" mezi sebou. Nedokážou to však samy a v komunikaci jim pomáhají mikroskopické houby v půdě, které se s kořeny stromů propojují a vytváří tak rozsáhlé sítě hub spojující tisíce stromů do jednoho celku. Tento symbiotický vztah je známý jako mykorhiza, která pochází z řeckých slov pro houbu a kořen.

A k čemu je toto propojení dobré? Síť mykorhizních hub mnohonásobně zvětšuje absorpční plochu kořenů a dosáhne dál do půdy než kořeny rostlin. Tím zvětšuje objem půdy, ze kterého je možné čerpat živiny a vodu. Díky mykorhizám dokáže rostlina efektivněji získávat vodu a potřebné látky pro svou výživu především fosfor, dusík a uhlík. Výměnou za minerální látky a vodu získává houba od rostliny organické uhlíkaté látky ve formě produktů fotosyntézy, především cukry.

Toto propojení bylo experimentálně ověřeno známou bioložkou Suzanne Simard, která použila izotopy radioaktivního CO2 (C13 a C14) k měření toku a sdílení uhlíku mezi jednotlivými stromy a komunikaci ukázala na příkladu břízy a douglasky.

Začátkem jara, kdy břízy ještě nemají listy, dostávají od douglasek uhlík. Ten jim pomůže rychleji se zotavit ze zimního spánku, vytvořit listí a "nakopnout" fotosyntézu. Naopak douglasky s menším přístupem ke slunci např. rostoucí ve stínu vyšších stromů dostávají uhlík ve formě cukru od bříz a dokáží tak zdravě růst a prosperovat i když samy si dostatečné množství cukrů nedokáží vytvořit. Vzájemný růst těchto dvou druhů také ukázal, že břízy dokáží chránit douglasky před napadením patogenních hub Václavek. Pokud je bříza pokácena, patogenní houby se v půdě přesunou na kořeny douglasky a napadnou ji.

U olší a borovic výzkumníci objevili jak olše dokáží přes mykorhizní sítě přenášet do sousedních borovic dusík, který získávají fixací vzdušného dusíku. Tuto schopnost nemá každý strom. Naopak, jedná se poměrně o unikátní schopnost, která přináší rostlině velké výhody, ale zároveň stojí hodně energie a vody. Z počátku se může zdát, že jsou borovice v přítomnosti olší ochuzeny o vodu a živiny, ale z dlouhodobého hlediska se zjistilo, že je tomu naopak. Není to jen vzájemná výměna látek, které si mezi sebou tyto dva druhy v případě potřeby vyměňují, ale zároveň se chrání proti nadměrné intenzitě slunečního záření, suchu a v zimě i proti zimním větrům. Dokonce, když olše na podzim opadají, spadané listí přirozeně mulčuje půdu a zachytává více dešťové vody, než holá zem v monokulturních výsadbách. Tyto stromy si vzájemně nekonkurují, ale vypomáhají a vyměňují informace přes kořenovou a houbovou síť v podzemí podporující staré rčení "V jednotě je síla".

Ve skutečnosti se nejedná jen o stromy, které mezi sebou komunikují, ale také keře, byliny i traviny, obalené jinými mykorhizními houbami, po jejichž vláknech zvaných hyfy proudí nejen látky, ale i informace např. o nemoci, parazitech okolních stromů, vytvářející nepřeberné množství spojenectví s ostatními rostlinami.

Jak Suzanne Simard ve svých experimentech v terénu zjistila, vytváření velkých holosečí za použití těžké techniky, herbicidů atd. a vysazování semenáčků smrků, borovic a dalších rychle rostoucích a ekonomicky významných sazenic, nevede dlouhodobě k rychlejšímu růstu sazenic a určitě ne zdravějšímu lesu, než když se tyto sazenice nechají růst s ostatním přirozeným "lesním plevelem". Ve skutečnosti během prvních 5 let přežije o téměř polovinu více sazenic rostoucích společně s ostatními druhy stromů (douglasky + bříza, olše + borovice) než sazenice zasazené do holosečí kompletně zbavených vegetace. Kdyby lesníci nechali stát aspoň některé mateřské stromy, rozdíl by nebyl tak výrazný.

A co jsou to vlastně mateřské stromy? Jde převážně o zralé, starší stromy, fungující jako centrální uzel sítě, která umožňuje přenos živin a informací mezi stromy v lesním porostu. Mateřský strom se obvykle nachází v centrální části porostu a je spojen s mnoha jinými stromy prostřednictvím podzemních hub a vláken. Tyto podzemní sítě umožňují stromům v lesním ekosystému vzájemnou komunikaci, sdílení živin a informací o nepřízni prostředí či napadení parazitem.

Mateřské stromy jsou klíčové pro udržení lesního ekosystému v rovnováze. Dokonce bylo zjištěno, že mateřské stromy dokáží rozpoznat své potomky a vyživovat je více, než sazenice stejných druhů z jiných mateřských stromů. Obklopí je hustší a bohatší mykorhizní sítí, jejímž prostřednictvím svým semenáčkům dodávají více uhlíku, a dokonce i za cenu omezení vlastního růstu, aby semenáčkům zajistily více prostoru k jejich růstu. Mateřské stromy, jestliže jsou napadeny, zraněny či se blíží doba jejich přirozeného zániku, předávají potomkům informace a zkušenosti. Proto je důležité tyto staré stromy chránit a zachovávat pro zdravější potomstvo, které má nad sebou ochrannou roku mateřských stromů a díky tomu lépe odolává výkyvům počasí, parazitům i infekcím. Jestliže je takový strom pokácen, síť se naruší a vzájemný vztah je nenávratně přerušen, což může ohrozit zdraví celého lesa.

Stromy v lese jsou skutečně jako lidské či jiné živočišné společenství, tvoří rodiny a příbuzenské svazky. Nemůžeme pohlížet na les jen jako na zdroj dřeva a ani jako na oblast rekreace. Jedná se o komplexní systémy tvořené navzájem propojenými jedinci, kde silní pečují o slabé a v této jednotě dokáží překonat i ty nejtěžší životní a klimatické podmínky, a to klidně i po dobu několika tisíc let. Až tedy půjdete příště do lesa, vnímejte jeho atmosféru i jednotlivé stromy, malé i velké a jak jsou navzájem propojeny mezi sebou hustou podzemní sítí ukrytou v kypré půdě lesa, dotkněte se hladké kůry habru, buku nebo dubu či drsné kůry borovic a smrků a zkuste se napojit na prastarou energii těchto velikánů. Kdo ví, co vám odpoví?